Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Standart a Historie plemene

Standart Československého vlčáka :

FCI - Standard č. 332 (Nr.332/03.09.1999)

Země původu: bývalé Československo

Patronát: Slovenská republika

Použití: Pracovní pes

Klasifikace F.C.I.
Skupina 1 -
Psi ovčáci a honáčtí
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou

Krátký historický přehled
V roce 1955 se v tehdejší ČSSR uskutečnil biologický pokus, křížení německého ovčáka a karpatského vlka. Pokus potvrdil, že je možné odchovat potomky jak ze spojení psa a vlčice, tak i ze spojení vlka a feny. Převážná většina kříženců měla genetické předpoklady pro další šlechtění. V roce 1965, po ukončení pokusů, byl zpracován projekt k vyšlechtění nového plemene psů, kteří by spojovali použitelné vlastnosti vlka s vhodnými vlastnostmi psa. V roce 1982 byl československý vlčák uznán tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR jako národní plemeno. ( vice v Historie plemene )

Celkový vzhled
Pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélníkového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka.

Důležité proporce
Délka těla :
Výška v kohoutku = 10:9
Délka tlamy : Délka mozkové oblasti = 1:1,5

Povaha a charakter
Temperamentní, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, rychle reagující, neohrožený a odvážný. Svému pánu projevuje neobyčejnou věrnost. Odolný vůči povětrnostním vlivům. Všestraně upotřebitelný.


Hlava
Souměrná, dobře osvalená, při pohledu ze strany i shora tvoří tupý klín. Výraz musí vyjadřovat pohlaví.

Mozkovna:
Při pohledu ze strany i zepředu je čelo mírně klenuté. Čelní brázda není výrazná. Týlní hrbolek je dobře patrný.
Stop: Mírný.

Lícní část::
Nos:
Oválný, černý.
Tlama: Suchá, ne široká, rovný hřbet nosu.
Pysky: Pevně přiléhající, koutky uzavřené. Okraje pysků jsou černé.
Čelisti/zuby: Čelisti silné a souměrné. Zuby dobře vyvinuté, zvláště špičáky. Nůžkový nebo klešťový skus, 42 zuby odpovídající zubnímu vzorci. Pravidelná linie skusu.
Líce: Suché, dostatečně osvalené, výrazně nevystupují.
Oči: Úzké, šikmé, jantarově zbarvené. Dobře přiléhající víčka.
Uši: Stojaté, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké (tzn. ne delší než 1/6 výšky v kohoutku); zevní bod kořene ucha a vnější koutek oka jsou v přímé linii. Kolmice spuštěná z vrcholu ucha prochází těsně podél hlavy.

Krk
Suchý, dobře osvalený, v klidu svírá s horizontální rovinou úhel do 40 stupňů. Délka krku musí psu umožnit bez námahy dosáhnout čenichem na zem.

Trup
Horní linie:
Plynulý přechod od krku k trupu, mírně skloněná.
Kohoutek: Dobře osvalený, zřetelný, přesto nesmí narušovat plynulost horní linie.
Hřbet: Pevný, rovný.
Bedra: Krátká, dobře osvalená, ne široká, mírně klesající.
Záď: Krátká, dobře osvalená, ne široká, mírně klesající.
Hrudník: Souměrný, dobře osvalený, prostorný, hruškovitého tvaru se zúžením k hrudní kosti. Hloubka hrudi nedosahuje k loktům. Rukojeť kosti hrudní nepřečnívá kloub ramenní.
Spodní linie a břicho: Břicho pevné a vtažené. Slabiny lehce vpadlé.

Ocas
Vysoko nasazený, spuštěný přímo dolů. Při vzrušení pes zpravidla nese ocas srpovitě vzhůru.

Končetiny
Hrudní končetiny:

Hrudní končetiny jsou rovné, pevné, suché, úzce postavené s mírně ven vybočenými tlapami.
Plece: Lopatka je uložená víc v přední části trupu, dobře osvalená. S horizontální rovinou svírá úhel okolo 65 stupňů.
Rameno:
Silně osvalené; s lopatkou svírá úhel mezi 120 -130 stupni.
Loket: Dobře přiléhá k hrudníku a nevybočuje z linie trupu. Výrazný, dobře pohyblivý. Kost pažní s kostí vřetenní svírá úhel okolo 150 stupňů.
Předloktí: Dlouhé, suché a rovné. Délka předloktí s nadprstím tvoří 55% výšky psa v kohoutku.
Zápěstní kloub: Pevný, dobře pohyblivý.
Nadprstí: Dlouhé, se zemí svírá úhel nejméně 75 stupňů. Při pohybu lehce péruje.
Tlapy hrudních končetin: Velké; mírně ven vybočené, delší klenuté prsty a silné tmavé drápy. Výrazné, pružné, tmavé polštářky.

Pánevní končetiny:
Silné. Končetiny rovnoběžně postavené. Kolmice spuštěná od sedacích hrbolů probíhá středem hlezenního kloubu. Vlčí paspárky jsou nežádoucí a musí se odstranit.
Stehno: Dlouhé, dobře osvalené; stehenní kost s pánví svírá úhel okolo 80 stupňů. Kyčelní kloub je pevný a dobře pohyblivý.
Koleno: Silné, dobře pohyblivé.
Bérec: Dlouhý, suchý, dobře osvalený; s nártem svírá úhel okolo 130 stupňů.
Hlezenní kloub: Suchý, pevný, dobře pohyblivý.
Nárt: Dlouhý, suchý, směřuje téměř kolmo k zemi.
Tlapy pánevních končetin: Delší klenuté prsty se silnými tmavými drápy. Výrazné polštářky.

Mechanika pohybu
Harmonický, lehký, prostorný klus, kdy končetiny kmitají co nejníže nad zemí. Hlava a krk se schylují do vodorovné polohy. V kroku mimochod.

Kůže
Elastická, pevná, bez vrásek; nepigmentovaná.

Srst
Vlastnosti srsti:
Rovná, uzavřená. Zimní a letní srst je značně rozdílná. V zimě převládá mohutná podsada, která s vrchní krycí srstí vytváří husté osrstění celého těla. Je nutné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní část stehen, vnitřní část ucha a meziprstí. Krk je dobře osrstěný.
Barva srsti: Žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s světlou maskou.

Výška a váha
Kohoutková výška:

Psi nejméně 65 cm
Feny nejméně 60 cm

Hmotnost:
Psi nejméně 26 kg
Feny nejméně 20 kg

Vady
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.
- Těžká nebo lehká hlava.
- Ploché čelo.
- Jestliže chybí 2 P1 (premoláry 1) nebo oba M3 (moláry 3), nehodnotí se to jako vada. Jestliže chybí současně 2 P1 a 1 M3 nebo 2 M3 a 1 P1, hodnotí se to jako vada.
- Tmavohnědé, černé nebo nestejné zbarvení očí.
- Hrubé, vysoko nebo nízko nasazené uši.
- Vysoko nesený krk v klidu, nízko nesený krk v postoji.
- Nevýrazný kohoutek.
- Netypická horní linie.
- Dlouhá záď.
- Dlouhý, nízko nasazený a nesprávně nesený ocas.
- Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin.
- Měkké nadprstí.
- Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin; nedostatečné osvalení.
- Nevýrazná maska.
- Krátký krok a vlnitý pohyb.

Vylučující vady
- Nesouhlas v proporcích.
- Vady povahy.
- Netypická hlava.
- Neúplný chrup (jiné než ty, které byly popsány v odstavci Vady); chybné uložení špičáků ve spodní čelisti.
- Netypický tvar a uložení oka.
- Netypické postavení ucha a netypický tvar ucha.
- Lalok.
- Velký sklon zádě.
- Netypický hrudník.
- Ocas netypický v nasazení a nesení.
- Chybný postoj a netypické hrudní končetiny.
- Otevřená srst a netypická srst.
- Jiná než standardní barva.
- Uvolněné vazy.
- Netypický pohyb.

 N.B.: Psi musí mít dvě zřetelně normální varlata úplně sestoupená do šourku.


Historie vzniku ČSV:

 

Původním účelem křížení vlka s německým ovčákem bylo získání služebních psů pro potřeby československé Pohraniční stráže. Tito psi pak měli splňovat mimořádné požadavky kladené na odolnost, vytrvalost a ostražitost, požadovanou k zajištění zabezpečení západní hranice tehdejšího Československa. Ing. Karel Hartl, náčelník služební kynologie pohraniční stráže zpracovával a prosazoval od roku 1955 projekt k získání kříženců mezi vlkem a psem, který zahrnoval prozkoumání otázek mezidruhového křížení po stránce biologie, dědičnosti, biometrie, a sledování některých fyziologických rozdílů mezi psy, vlkem, a křížencem. Dále byly sledovány otázky vytváření kladných a záporných podmíněných reflexů, procesy podráždění a útlumu, endogenní aktivita, sociální chování a jeho změny během života zvířete... Po schválení modelu pokusu a jeho materiálního zajištění velitelstvím PS bylo v roce 1957 přistoupeno k realizaci projektu, na němž se podílely chovné stanice několika brigád PS.

- Chovná stanice Libějovice sledovala biologické otázky hárání, krytí a gravidity, početnost vrhů, adaptaci kříženců na různé podněty, možnosti výchovy a výcviku, byla sledována endogenní aktivita vlka, psa a kříženců v různých generacích. Na podobném programu pracovaly i chovné stanice Grabštejn a Malacky.

- Chovná stanice Volary měla za úkol pozorovat u kříženců sociální chování a rozdíly v jeho projevu.

- Chovná stanice Cheb sledovala rozdíly v růstu tělesných proporcí kříženců ve srovnání s NO.

- Chovná stanice Karlovy Vary sledovala výchovu kříženců umístěných samostatně, nebo společně se štěňaty NO a vyhodnocovat rozdíly v projevech jejich chování.

- Chovná stanice Bratislavské brigády (Šamorín, později Malacky) měla za úkol sledovat rozdíly mezi kříženci F1, F2, a dalších generací, (takto byly označovány jen generace ze zpětného křížení na NO, tj. s klesajícím podílem vlčí krve) a později sledovat výsledky vzájemného páření kříženců různých generací.

První kříženci se narodili 26.5.1958 v chovné stanici Libějovice ze spojení vlčice BRITY a NO Cézar z Březového háje. Z pěti narozených štěňat (1 pes a 4 feny) byla pro další plemenitbu v chovné stanici Libějovice vybrána fena F1 BETY, do chovné stanice Šamorín byla vybrána fena BERTA. Zde byli odchováni kříženci druhé filiální generace, z nichž fena OSA a psi OLD a ODIN byli později převezeni zpět do Libějovic a po absolvování běžného výcvikového kurzu dále využíváni v chovu. Z potomstva feny BETY bylo odchováno několik vrhů 2.-4. filiální generace, a rovněž se uskutečnilo první spojení dvou kříženců F2. Pro další plemenitbu byli významní fena F2 BARKA, a její syn F3 HRON.

Sourozenci OSA, OLD a ODIN pak přispěli k rozšíření chovu nejen u PS, ale i mezi prvními civilními chovateli, z nichž jmenujme zejména pana Jaroslava Drimla a pány Stehlíka, Veselého, Berouška, Dr. Kafku, a p. Kincla, z jehož chovu se dále v plemenitbě uplatnila fena SILVA přes svého syna ERO z PS. Fena F2 OSA byla po prvním vrhu v Libějovicích vrácena zpět k Bratislavské brigádě PS, kde vytvořila početnou rodinu prostřednictvím svých dcer F3 KAČA , KASTA, SALA, GERA, PIRA a syna F3 PEN. Z 66 psů a 40 fen této rodiny pronikla do dalšího chovu F3 KAČA prostřednictvím dcery F4 TIRA a syna F4 GRIN.

Druhá linie, vytvořená potomky téže vlčice Brity a NO Kurt z Václavky, byla založena odchovem kříženců F1 narozených 21. 5. 1960 v Libějovicích. Ze šesti štěňat byl pro další plemenitbu vybrán pes BIKAR, a ve věku dvou měsíců byl ing. Hartlem předán k Bratislavské brigádě PS. Z jeho početného potomstva se v chovu uplatnili v druhé filiální generaci SITO, SANTA, CELA, TILA, TIVA, ve třetí filiální generaci ODON, XELA, XIDA, ORA, ODRA, SINA a další jedinci.

Třetí linie byla založena v chovné stanici policie v Býchorech v roce 1968 vlkem ARGO a fenou NO ASTA z SNB. Fena F1 URA z SNB z tohoto spojení odchovala ve stejné chovné stanici vrh kříženců F2, a poté byla se svým synem INK z SNB předána k PS do Libějovic. V další plemenitbě se z této linie uplatnil jak INK z SNB, tak jeho sestra BARA z PS, kteří byli vyžádáni mjr. Rosíkem do chovné stanice Malacky. Již u prvních kříženců byla ověřena jejich cvičitelnost a schopnost sociální vazby k lidem. Např. z potomků po psovi ODIN F2 bylo do r. 1966 do služby zařazeno 16 jedinců a civilním chovatelům předáno 18 zvířat. V tomto roce bylo navrženo znění standardu budoucího plemene, byla podána první žádost o registraci kříženců v civilní plemenné knize a o souhlas k ustanovení Klubu. V té době bohužel nebylo v Československu možné legálně založit žádný spolek bez zastřešení tak zvanou Národní frontou. Chov služebních plemen psů pak řídil Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou), který registraci kříženců odmítl. Další žádost byla podána 26.5.1970 opět Ing. K. Hartlem k Československému svazu chovatelů drobného zvířectva. Přípravný výbor tehdy registroval 56 kříženců v rukou civilních chovatelů v Čechách. Klub chovatelů československého vlčáka ani v tomto roce nemohl být založen. V 60-tých letech na Slovensku ještě nebyli kříženci chováni civilními osobami, chov byl centralizován v chovné stanici PS v Malackách. Kříženci byli běžně používáni jako služební psi u útvarů PS. Kynologem Bratislavské brigády PS byl mjr. František Rosík, od počátku spolupracovník ing. Hartla, pro něhož se chov československých vlčáků stal celoživotním posláním. Zejména jeho zásluhou byly u Bratislavské brigády PS vytvořeny podmínky k pokračování chovu i v 70-tých letech, kdy došlo po srpnu 1968 ke změně ve funkci náčelníka kynologie PS a v ostatních chovných stanicích byl program chovu kříženců zastaven. V roce 1974 obohatil populaci třetí vlk - ŠARIK. U Bratislavské brigády PS byli odchováni jeho potomci po křížence F3 XELA z PS a feně URTA z PS. Z těchto spojení se dále v chovu uplatnili XAVAN z PS, zejména prostřednictvím svých synů REP z PS, CIRUS z PS a vnuka BREST z PS, dále přes fenu EIDU z PS a jejich v civilním prostředí odchovaných potomků AGÁTA a AFÍR z PS (chovatelka Slavičínská, Kroměříž).

Pokračování plemenitby a další rozvoj populace u Bratislavské brigády PS umožnilo druhou vlnu rozvoje civilního chovu od poloviny 70-tých let, která se týkala celého území Československa (p. Hnátek, p. Richnovský, Dr. Švec, pí Budínská p. Ruska, Ing. Sopúch, pí. Slavičínská, p. Seitl, p. Šídlo, p. Mádle a další).

Díky ing. Hartlovi, panu Rosíkovi a jejich spolupracovníkům byla vytvořena dostatečně široká základna chovatelů pro založení klubu. V roce 1981 se konečně podařilo získat souhlas Českého svazu chovatelů se zápisem československých vlčáků do Hlavní plemenné knihy psů v Praze a se založením Klubu chovatelů československého vlčáka. Federální výbor chovatelských svazů poté souhlasil s celostátní působností nového klubu a se založením slovenské pobočky Klubu. Ustanovující schůze se uskutečnila 20.3.1982 v Brně. Až do schválení standardu plemene FCI byli českoslovenští vlčáci zapisováni v registru, jako evidovaný chov. V roce 1985 se podařilo rozšířit genetickou základnu mladého plemene využitím psa F1 KAZAN z PS, který se narodil v roce 1983 v chovné stanici PS v Libějovicích ze spojení NO Bojar von Schotterhof a vlčice Lejdy. Na vzniku plemene československý vlčák se tedy v rozpětí 25 let podíleli 4 vlci; po řadě Brita, Argo, Šarik a Lejdy.

Zdroj: www.wolfdog.org , www.cswolfdog.cz

 

TOPlist