Štěně po příchodu domů
Zveřejněno se svolením autorky: Tereza Dohnalová, CHS "s Divokou krví"
Štěně československého vlčáka a život s ním
autor článku Tereza Dohnalová - prosím o toleranci chyb a zároveň upozornění, že to je další článek, vytvořen pomocí našich omezených zkušeností a "pozorovacích" schopností. Nemusíte ho brát vážně, ale kdo chce, si tam určitě něco užitečného najde
Tak je tu zima a sní období štěňat . V tuto chvíli, už je většina letošních vrhů v nových domovech a stále častěji se stává, že se vlčáci vrací ke svým chovatelům, protože štěně československého vlčáka umí být opravdu jiné, než štěňata většiny plemen. V tomto věku by člověk opravdu často řekl, že má doma vlka a ne psa. Ale nebojte, s věkem se to srovná Základ je, vše učit od prvních okamžiků v novém domově, ať už je to chůzě na vodítku, chůze na volno, přivolání, seznamování s pejsky i lidmi ( chodci, běžci, kočárky),seznámit se sprchou či vanou, jezdit co nejvíc mhd i autem. Ukazovat další druhy zvířat. A hlavně trénovat vše, co chceme, aby štěně umělo a v dospělosti bralo jako samozřejmost - koně, šerm, atd Jaké jsou nejčastější důvody vracení? S čím by měl budoucí majitel tedy počítat a pořádně rozmyslet
"nekontrolované" venčení
Co tedy s tím? Důležité je vyběhnout se štěňátkem hned v okamžiku, když se probudí. Poté po každém krmení, ve chvíli kdy skončí hru do které bylo štěně zabráno.
Samota Jinak učte určitě od prvních okamžiků v novém domově, klidně začněte nácvik v jiné místnosti, např v kuchyni, nejdřív ale psa venku unavte a poté to teprve zkoušejte, spánek vám to usnadní. Vemte nějakou mňamku – doporučuji morkové kosti, velké hovězí kosti, vepřové kosti z globusu, sušené věci atd a dejte ji unavenému štěňátku, v okamžiku kdy se do okusování fakt zabere , jděte do druhé místnosti a nechte pootevřené dveře. Pak je i zavřete. Poté dejte psa tam kde má zůstávat, též po unavení, s něčím dobrým, nechte zaplé rádio nebo televizi a skočte si v rychlosti nakoupit. Postupně prodlužujte čas. Může trvat i měsíc dva, než se vaše štěně uklidní. Opravdu to nejde hned ale věřte, že s vaší trpělivostí a při častém opakování, se to naučí a nebude samota problém.
Ničení
Kníkání
Jít ven, pohrát si, dát něco na kousání ( např sušené šlachy, pařátky , ucho atd ) nebo na ničení jako pet láhev, papírovou krabici nebo noviny.
Ciri AryaPokud , ale stále něco komentuje a opravdu už to nevypadá na stýskání, což se může stát,vím o dost psech, co jsou od mala velmi ukecaní. (Mám 2 takové holčičky doma.) Takže ne, vaše štěně není nemocné, ani ho nic nebolí. Tak v tomto případě doporučuji učit povel ticho - dát povel a když chvilinku mlčí – nadšeně pochválit a dát pořádnou odměnu. Ale i s variantou, že si domů dovezete malého vševěda musíte počítat
Kousání
Co je tedy základ? kousání do člověka velmi důsledně zakazovat, vždy a do každého, ideálně bez výjimky. Nosit po kapse nějakou malou hračku, kterou štěněti hned dáte do tlamy místo části vašeho těla, nebo vašeho oblečení. Pokud vás ale štěně chytne, ideálně tedy vzít za horní čelist, říct rázné NE! Použít tón který nepřipouští žádné námitky a štěně ze sebe sundat. Klidně to NE důrazněji z opakujte. Používejte svůj hlas, je to perfektní pomůcka a čsv na něj velmi dobře reagují. Můžete i druhou rukou chytnout za kůži na krku, lehce ji jakoby natáhnout a tím svůj zákaz zdůraznit. Má to efekt jakože kousnutí .
Spousta lidí vrací malá čsv kvůli tzv agresi na děti - aneb zlý vlk kousnul / škrábnul našeho Pepíčka /Lojzičku.
Ano i to se může stát. Přeci jen i to malé zlé vlče je miminko, které se neumí chovat a v dítěti vidí nové vlče na hraní a blbnutí. Bohužel lidské dítě nemá takovou srst a ani schopnost tyto hrátky ustát. Tady už je to na Vás, jak si štěně vychováte. Ale to VY musíte vše korigovat, učit jak lidské tak jakovlčí dítě společnému soužití. Nic není hned, určitě to není za den. Pokud ale opravdu chcete si pořídit československého vlčáka, musíte i s touhle variantou a řešením problému počítat. Pokud vašemu dítěti bude vadit nějaký ten škrábanec nebo pád na zem. Tak si radši štěně tohoto plemene nepořizujte.
Vrčení
Máte doma pár týdnů malé čsv a ono na vás začalo vrčet u jídla, nebo když spí a vy ho chcete pomazlit. Hlavně bych chtěla upozornit NIKDY TO NEŘEŠTE VAŠÍ AGRESÍ. Základ je si uvědomit, že vaše štěně má 7-9 generací zpátky vlka. Každý malý vlk tráví období dospívání ve rvačkách se svými sourozenci, jak těmi přímo z vrhu, tak s těmi staršími a snaží se postoupit ve smečce o příčku výš. Může se tedy stát, že Vás bude testovat celé dětství. Jak to tedy řešit? Hlavně opakuji – v klidu. Vrčení u jídla se dá řešit tím, že vezmete misku s jídlem do ruky, sednete si na zem a štěně krmíte střídavě z ruky, nebo máte misku vedle sebe a postupně přidáváte dávku jídla na několikrát. Mluvte chlácholivě na štěně, že mu to přeci neberete. Musí si uvědomit, že to vy jste dárce jídla, ne jeho zloděj. Je zbytečné aby se o jídlo štěně bálo. Kosti jsou o něco horší, tam trvá doba snědení delší čas a štěňata mají větší tendenci si ji hlídat. Tak znovu chodit kolem psa, sme tam pohladit, mluvit, klidně do něj i strčit, občas podstrčte i něco lepšího než je kost, nebo kost vyměňte za křídlo a po snědení křídla kost zase vraťte . Vše hlavně v klidu, mluvte vyrovnaným až jásavým hlasem, že to je všechno sranda. Vrčení u mazlení ospalého štěněte nebo při manipulaci. Tak tady hlavně vytrvat a opakovat to co nejčastěji ,dělejte si přitom ze štěněte legraci, co blbne, vždyť to nic není. Odměňujte při tom, spojte to s tím, že to je vlastně super.
Takže základ všeho je, častá a nenásilná manipulace. Váš pes si od Vás musí nechat všechno líbit...
Další možné problémy v soužití s čsv
Přivolání
tento povel je Alfa i Omega celého soužití s čsv.
Je opravdu nutné začít učit štěně přivolání od prvních okamžiků v novém domově. Důležité je, umět ze sebe udělat opravdu šaška, při volání dělat opičky, měnit tóniny hlasu. Připravte se na to, že budete po parku utíkat opačným směrem, než vaše zdrhající štěně, budete se muset naučit 100% ovládat, protože v okamžiku, kdy Vám vytečou nervy, vlčáka už k sobě nepřivoláte. Mějte plné kapsy různých dobrůtek, hlavně to, co má vaše štěně opravdu rádo, neváhejte mu namíchat nějakou zajímavou směs (ovařené, syrové či sušené maso, nějaké dobré štěněcí granulky, piškotky, kousky sýra, párky atd atd těch možností v dnešní době je) . Naučíte se pevné vůli, protože Vám hrozí nutnost schovávání se v křoví, v příkopu, za kopečkem nebo za stromem ( nemůžete vylézt než vás štěně začne hledat, panikařit a ideálně vás najde) Dále můžete jako pomůcku pro nácvik přivolání stopovací vodítko - tzv stopovačku- ta může mít 5 až 20 metrů. U přivolání je hodně důležitá důslednost, časté opakování, pořádná pochvala a hlavně ta pozitivní motivace.
Pozor na to, že i vlčák co chodí do 12měsíců 100% může v období puberty selektivně ohluchnout, v tom okamžiku cvičit, cvičit a cvičit. Hlavně to nevzdat a naopak ve snažení přidat. Věřte, že on moc dobře ví co po něm chcete, jen Vás zkouší.
A to je ta chvíle, kdy majitel musí zatnout zuby a nedat se, přeci nechcete Vašeho psa věčně vláčet na vodítku. Ještě jedno pozor, čsv není německý ovčák a tak většinou je zbytečné v dospělosti čekat nějaké zběsilé a nadšené přivolání. Další věc na kterou nesmíte nikdy zapomenout, psa při povelu ke mě nikdy netrestáme. Jen chválíme. Výjimka je, pokud si pro psa přijdete a čapnete ho, pak mu můžete vynadát ( tón hlasu) poodejít a nadšeně znovu přivolat, když povel splní, nadšeně chválit.
Lovení
lov, náš věčný nepřítel a souputník našich procházek. To je další schopnost, kterou má spousty vlčáků společnou. Většina čsv má opravdu silný lovecký pud, se kterým se musí od mala pracovat, stačí jedno zaváhání, jedno podcenění situace a máte vystaráno na pár let do předu.
Nebudu nikomu nic nalhávat, ale tohle je věc, kterou nemáme 100% zvládnutou. Ano pokud své psy opravdu sledujeme, a nestihneme je okřiknout v pravou chvíli ( pod pojmem okřiknout si představte zařvání tygra , kdy vám zatrnou hlasivky) , tzn ještě než vyběhnou, tak sledujeme šedivý zadek mizící v křoví. Máme štěstí že se po pár metrech vrací, ale víme, že tak to být nemá, takže to je takový stálý boj o tom, kdo z koho. Lov je špatná věc, hrozí při tom zabití zvěře ( Ano čsv vám srnu klidně sloví, o zajících a králících ani nemluvě) a v nejhorším případě Vám někdo zastřelí vašeho psa. Musím říct, že při těhle eskapádách, ať už jen s Aryou nebo s naší smečkou, jsem přišla ke spoustě šedivých vlasů. A co tedy s tím? Určitě od mala trénovat přivolání, to je základ. Ale pozor i pes který v parku či na cvičáku 100% poslouchá, nemusí poslouchat venku při setkání se stádem srnek. Takže nějaké obecné rady. Základ je, nikdy nenechat psa za zvěří vyběhnout, vždy být o krok před ním. Což se snadno řekne, hůř udělá. Takže super pomůcka může být stopovačka a pak vyhledávání situací, kdo má možnost chodit do obor se zvěří, má velkou a významnou výhodu- znám pár čsv kdy majitelka bydlela vedle obory s daňky a psi neměli tendence díky tréninku lovit. Mohl by pomoct i starší pes co neloví, ale to je pak asi kus od kusu. A hlavně nezapomeňte na pamlsky, oblíbené hračky, nadšený tón hlasu a zásadu - psa po návratu z lovu a přiběhnutí k vám netrestáme, ale chválíme že přišel. Výjimka je, pokud si pro psa dojdete sami.
ještě Zde najdete zákon o volném pobíhání psů v ČR
článek o použití stopovačky bude brzy napsán a nebojte se, ne mnou :)
Machrování - řešení hiearchie ve smečce
Ráda bych na začátku upozornila, že s machrováním se dá pracovat. Rozhodně nejsem pro, to svému psu tolerovat s filozofií: "Ale to je přeci pro ně přirozené. "
Majitel si musí uvědomit, že čsv je pes skoro jako každý jiný a tak se musí chovat. Určitě je dobré i s touto variantou změny chování počítat a pak být mile překvapen, než v pubertě s děsem v očích sledovat psí rvačku
Lidé si často pletou dominanci a nutkání čsv řešit hiearchii s agresí. Tohle je další ne moc pozitivní vlastnost, kterou čsv zdědili po vlcích.Většinou se projevuje kolem prvního až druhého roku, ale pozor NENÍ to tak vždy. Jsou jedinci, kteří machrování na jiné nepoužívají a k životu nepotřebují.I mezi vlčáky najdete nekonfliktní jedince, určitě jich je ale méně než těch, co by byli rádi na vrcholu smečky .
Ale zpátky k tématu. Naše plemeno je považováno za hrozné agresory, bohužel pro ty, kteří o nich nic nevědí, se čsv může tak jevit.
Čsv má díky své masce úžasnou schopnost mimiky, Jejich řeč těla je naprosto bezkonkurenční. Už od mala je instinkty vedou k tomu, postupovat mezi psy nahoru. Bohužel pro ně, je většina psích plemen nechápe a vznikají z toho konflikty. Pokud se totiž čsv druhý pes hned nepodřídí a vlčák si zamane, že je šéf, tak může druhého psa chtít dostat na záda, z čehož nakonec velmi často vznikne rvačka a neštěstí je na světě. Ještě častěji, ale jiná plemena tolerují a mají problém hlavně s jedinci svého plemene. Tam totiž nevznikají komunikační šumy a je mnohem větší pravděpodobnost, že na sebe narazí 2 stejně staří jedinci, ve stejné silové pozici. Velká výhoda u nich ale je, že často tolerují věk, mladší se starším často podřídí a starší mladé puberťáky mají většinou na háku.
A co s tím? Přesný návod jak ze svého vlčáka udělat znovu ke všemu kamarádského psíka neexistuje. My ho neznáme. A nevím jestli někdo ano.
Nám se osvědčuje dobře padnoucí košík - Náhubek - československý vlčák ,spousty trpělivosti, hlídání každého rohu a seznamování s cizími psíky jen pod přísným dohledem a hlavně neustáleho kontaktu s novými a novými čsv, kdy máme spousty možností k tréninku. Ale i nám se občas stane, že se někdo s někým chytí, pak doporučuji mít aspoň doma lékárničku - psí lékarnička |